Takže zase jen takový malý příběh:
"Ahoj" pozdravila, když vešla do třídy. Došla ke své lavici a sedla si vypadalo to jako každný jeí den, ale malý rozdíl zde byl. Dnes měla narozeniny. Nikomu to nepřipomínala a neříkala. Seděla a čekala, zda si někdo vzpomene. Přišla její sousedka a pozdravila jí: "Ahoj, tak jak se dneska máš?" "Mám se docela fajn" odpověděla tiše. Sousedka jí podala malinkatý balíček a řekla: "vše nejlepší!" "Díky" odpověděla o trochu potěšeněji, aspoň ty si nezapoměla. Usmála se na ní. Sousedka se na ní podívala a povídá: "Oni," ukázala na třidu bradou, "si nevzpoměli?" Zakroutila hlavou. Sousedka se na ní podívá a řekna: "Já jim to připomenu!" Divka znovu a rázně zakroutila hlavou "Ať si vzpomenou sami!"
Den plynul. Nikdo nic. Přišla domů a zapla mobil nic "proč?" ptala se sama sebe. Nikdo si na ní nevzpoměl. Rozbrečela se, ani její nejlepší kámoška si nevzpoměla, od té doby co chodí s Danielem, zapomíná docela často. "Proč?" zase ta samá otázka.
"A "nejlepší" na tom všem je," pomyslela si, "že budu na narozeniny sama!" Mamka jí tu nechala jednoduchý a prostý vzkaz "Vše nejlepší!" A to je vše... Nakonec jí přišli asi tři nebo čtyři blahopřání k narozeninám, ale od jejích nejlepších kámošu nic. Bylo jí smutno, utěšovala se tím "do té doby než půjdu spát si určitě vzpomenou..."
pěkný
Prosím, hlasuj pro nás v soutěži:
http://my--crazy--super--world.blog.cz/1103/2-kolo-sonb
jsme tam jako: Cimb&C@roll
Děkujeme. Promiň, za reklamu.